Dílo

Kafkovo literární dílo obsahuje kratší povídkové prózy, z toho množství fragmentů, tři nedokončené romány, deníky a korespondenci. Jen menší část svého díla vzal Kafka na milost a dal souhlas k jeho vydání za svého života. Publikoval jen na naléhání přátel a málo.
Před smrtí mnoho rukopisů spálil a vše, co nebylo v jeho dosahu, přikázal zničit. Posmrtné vydání jeho spisů vycházelo péčí jeho přítele Maxe Broda v berlínském Schockenově nakladatelství, potom v pražském nakladatelství Mercy, později v podobě rozšířené o nové nálezy a dešifrované zlomky v newyorském Schockenově nakladatelství a souběžně v nakladatelství S. Fischer ve Frankfurtu n. M.
Větší část rukopisné pozůstalosti Franze Kafky se zachovala v rodině a byla po Kafkově smrti předána Maxi Brodovi. Část rukopisů měl u sebe Brod už z dřívější doby a přibyly k nim rukopisy, které mu po Kafkově smrti odevzdala Milena Jesenská. V majetku rodiny tehdy zůstaly Kafkovy dopisy adresované členům rodiny. Mimo Brodův dosah zůstaly dopisy adresované Felice Bauerové. Ta je pět let před svou smrtí ve Spojených státech dala k dispozici newyorskému Schockenovu nakladatelství. Právě tak Brod nedisponoval rukopisy z Kafkových mladších let, které zůstaly u Dory Diamantové. Ty r. 1933 zabavilo gestapo a jsou dnes ztracené. Když Brod r. 1939 prchal z Prahy před nacisty, odvezl většinu Kafkovy rukopisné pozůstalosti do Palestiny. V Praze zůstaly v rodinném majetku kromě dopisů rodině i rukopis Dopisu otci a Proměny, u příbuzných Willyho Haase Dopisy Mileně, které Milena Jesenská Haasovi r. 1939 svěřila. Po II. světové válce deponoval Brod největší část Kafkovy pozůstalosti, kterou disponoval, nejprve v archivu Schockenovy knihovny v Tel Avivu, r. 1956, v době suezské krize, byla převezena do bezpečí ve švýcarské bance a r. 1961 byla předána Kafkově neteři Marianně Steinerové v Londýně, která ji odevzdala do péče Bodleian Library v Oxfordu. Část rukopisů zůstala u Brodovy spolupracovnice Esther Hoffeové. Několik drobných rukopisů Brod již dříve daroval svým přátelům a spolupracovníkům.
Psaní bylo při Kafkově maximalismu zápasem o nejvyšší cíle, zápasem s nemožností. Odtud Kafkova ustavičná nespokojenost téměř se vším, co napsal, odtud takové množství krátkých i delších rozběhů, na které už nikdy nenavázal, odtud tolik fragmentů v jeho díle a tolik týdnů a měsíců marného zápasu bez výsledku a tolik čekání na pravou chvíli. A pak zas euforická období neuvěřitelného vypětí a produktivity. Odtud i jeho přísná měřítka při posuzování cizích děl. Psaní bylo pro něho spásou i zatracením, jednou sladkou odměnou, podruhé službou ďáblu, posilou i trýzní, štěstím i zoufalstvím, překážkou na cestě životem i útočištěm v čase beznaděje a porážek.
Celý život se v Kafkově psaní střídají období plodná a neplodná, časy schopnosti a neschopnosti psát, krátká údobí relativní spokojenosti a dlouhá údobí zoufalství nad tím, co napsal i nenapsal, poznamenaná škrtáním a ničením textů, které zavrhl. Interpreti Kafkova díla často obtížně shledávají důvody, které Kafku asi vedly k zatracení určitých partií nebo i celých děl. Pozdější editoři škrtnuté partie často tisknou v dodatcích k textu nezavrženému. Psaní bylo pro Kafku nejen existenční potřebou, ale i předmětem neustálé reflexe.
Franz Kafka se sám za spisovatele nepovažoval. Spisovateli nazýval profesionály literatury, kteří píší pravidelně, či se dokonce psaním živí. Takové spisovatele aspoň navenek obdivoval. O své literární práci mluví Kafka vždy jako o „psaní“. Psaní bez praktického zacílení, spíš sám akt psaní než jeho výsledky, se pro něho záhy stalo primární, z hloubi tryskající životní potřebou. Postupem času u něho zatlačilo nebo i potlačilo jiné cíle, o které v životě též usiloval: úspěch v zaměstnání, uzavření manželství, založení rodiny, zplození dítěte. Protože mu jeho osobní založení, jeho řádnost a neschopnost riskovat spolu s ohledy na rodinu, s níž po celý život v těsném kontaktu žil, nedovolovaly zanechat zaměstnání, byl nucen vést „dvojí život“ mezi úřadem a psaním, což se pro něho stalo zdrojem permanentní trýzně.
Kafka v zaměstnání (úřadě) vynikal úzkostlivou svědomitostí a přesným plněním povinností. Zachované úřední dokumenty z jeho ruky svědčí o práci vzorného úředníka. Jestliže z jeho deníků a dopisů vysvítá, že úřad byl pro něho velkou přítěží a překážkou, nelze to přičítat tolik vlastní práci v úřadě jako spíše tomu, že mu práce v úřadě bránila v činnosti, v níž velmi záhy spatřoval hlavní a později – po ztroskotání svých životních nadějí – už jediný životní úkol: v psaní.
Za Kafkova života vyšla knižně jen menší část jeho díla. Brod musel v mnoha případech s Kafkou o vydání zápasit. Naprostou spokojenost s dílem dal Kafka najevo málokdy, např. u Ortelu. Výhrady měl i k prózám, jako je Proměna, jejichž hodnotu uznala světová literární kritika už od chvíle vydání.
Franz Kafka je mrtev již přes devadesát let. Přesto – což je v análech světové literatury vzácný jev – zůstává jeho dílo ve středu živého zájmu čtenářské obce v různých částech světa. Zejména každé v daném časovém rozmezí dorůstající mladé pokolení si Kafku vždy znovu objevuje. Na otázku, co v něm nachází, je bezpočet odpovědí. Souhrnně a zjednodušeně lze snad říci, že je uvádí do světa, v němž žijí, v němž na staré jistoty již nelze spoléhat, v němž víra ve stálý pokrok zklamala; do světa, který rozleptává tradiční lidská společenství, zahání jedince do samoty, vzbuzuje v něm pocit provinění, jakož i touhu prolomit svou izolaci a začlenit se do nového, době odpovídajícího společenství, nalézt v něm duchovní domov a řád žití a umírání. Kafkovo dílo sestává ze stále podnikaných výprav za obnovením ztracené nebo objevením nové síly, která stmelovala a udržovala smysluplná lidská společenství. Ačkoli u Kafky končí tyto výpravy tragicky, přece nabádají k nepoddajnosti a vrhají na duševní svízele doby, která je pořád i dobou naší, světlo snad nejostřejší.
(Eduard Goldstücker)
  • Popis jednoho zápasu (fragment rukopisu, 1904)
  • Svatební přípravy na venkově (fragment rukopisu, 1907)
  • Rozjímání (1908 – 1912, knižní vydání 1913, 1915)
  • Topič (1912, knižní vydání 1913, 1916, 1918)
  • Proměna (1912, čas. vydání 1915, knižní vydání 1916, 1918)
  • Nezvěstný / Amerika (1912-1914, knižní vydání 1927, kniž. vydání ve 2 sv. 1990)
  • Proces (1914-1915, knižní vydání 1925, kniž. vydání ve 2 sv. 1983)
  • V kárném táboře (1914, knižní vydání 1919)
  • Venkovský lékař (1915-1919, knižní vydání 1919)
  • Dopis otci (rukopis 1919, vydání 1952)
  • Zámek (1922, knižní vydání 1926, kniž. vydání ve 2 sv. 1982)
  • Umělec v hladovění (1922-1924, knižní vydání 1924)
  • Povídky (1909-1924, knižní vydání 1935)
  • Popis jednoho zápasu (1909-1924, knižní vydání 1936, 1954)
  • Svatební přípravy na venkově a jiná próza z pozůstalosti (1907-1919, knižní vydání 1953)
  • Spisy a fragmenty z pozůstalosti I (kniž. vydání ve 2 sv. 1992)
  • Spisy a fragmenty z pozůstalosti II (kniž. vydání ve 2 sv. 1993)
  • Díla vydaná za života tiskem (kniž. vydání ve 2 sv. 1996)
  • Úřední spisy (kniž.vydání 2004)
  • Deníky (knižní vydání 1937 – výbor)
  • Deníky (1909-1923, knižní vydání 1951, kniž. vydání ve 3 sv. 1990)
  • Dopisy Mileně (1920-1923, knižní vydání 1952, rozšířené 1983)
  • Dopisy 1902-1924 (1958)
  • Dopisy Felice a jiná korespondence z doby zásnub (1967)
  • Dopisy Ottle a rodině (1974)
  • Dopisy rodičům z let 1922/1924 (1990)
  • Dopisy 1900-1912 (kniž. vydání 1999)
  • Dopisy 1913-březen 1914 (kniž. vydání 1999)
  • Dopisy duben 1914-1917 (kniž. vydání 2005)
  • Starý list (1928)
  • Sen (1929)
  • Zpráva pro akademii (1929)
  • Proměna (1929, 1963, 1990)
  • Venkovský lékař (1931)
  • Zámek (1935, nový překlad 1969, 1989, 1997)
  • Pozorování (výbor, 1946)
  • Proces (1958, 1965, 1992, 1995, nový překlad 1997)
  • Amerika (1962, nový překlad pod názvem Nezvěstný 1990 a 2003, jiný překlad 2004)
  • Povídky (1964, 1983, 1990)
  • Povídky I. (Proměna a jiné texty vydané za života, 1999)
  • Povídky II. (Popis jednoho zápasu a jiné texty z pozůstalosti, 2003)
  • Povídky III. (Manželský pár a jiné texty z pozůstalosti, 2003)
  • Popis jednoho zápasu (1968, 1991, 1996)
  • Dopisy Mileně (1968, rozšířené vydání 1993, nový překlad 2001)
  • Aforismy (1968, 1991)
  • Dopisy Felice (výbor, 1991, nový úplný překlad 1999)
  • Dopisy rodičům z let 1922-1924 (1990)
  • Obří krtek (1991)
  • Dopisy Ottle a rodině (1996,2005)
  • Dopisy otci a jiné nepublikované prózy (1996)
  • Deníky I (1909-1912) (1997)
  • Deníky II (1913-1923) (1998)
  • Deníky z cest (1999)
  • Franz Kafka _ Max Brod, Přátelství (Korespondence) (1998)