Turistické cesty do ciziny

V prvních letech zotavování, kdy jeho nejbližší přátelé nebyli dosud ženatí, podnikl Franz Kafka s Maxem Brodem i sám několik turistických cest do ciziny. Máme o nich dosti podrobné zprávy v cestovních denících, které si oba paralelně vedli. Výsledkem této zábavné soutěže jsou souběžně popsané zážitky a trasy cest.

První, desetidenní cesta směřovala v září r. 1909 do Rivy u Gardského jezera v severní Itálii a vznikla z ní dvojí reportáž o leteckém dnu v nedaleké Brescii, která oběma přátelům téhož roku vyšla tiskem.
Druhá cesta vedla v říjnu r. 1910 do Paříže. Příliš se nevydařila, Kafka během ní onemocněl furunkulózou a musel se předčasně po týdnu vrátit do Prahy. Brod ji zaznamenal obsáhleji v heslovitých poznámkách a popsal ve třech tiskem vydaných fejetonech, Kafka jen v několika bodech na deskách sešitu, v němž si vedl deník. Zkrácený pobyt v Paříži si Kafka koncem roku 1910 vynahradil návštěvou Berlína.
Třetí, 18denní cesta vedla Kafku a Broda koncem srpna a začátkem září 1911 po trase Lugano – Milán – Paříž a Kafka si ji prodloužil o léčebný pobyt v Erlenbachu u Curychu. I z této cesty vytěžili oba přátelé literární kořist v podobě paralelních deníkových záznamů, Brod jako obvykle bohatší. Kafka psal stručněji a s časovým odstupem. Při této cestě pojali Kafka s Brodem plán, že společně napíšou cestovní román dvou přátel. Plán se neuskutečnil, vznikla však první kapitola, nazvaná „Richard a Samuel – malá cesta středoevropskými kraji“, která vyšla r. 1912 tiskem.
Čtvrtou, týdenní společnou cestu podnikli Kafka s Brodem koncem června a počátkem července r. 1912 do Výmaru. Opět vznikl paralelní cestovní deník. Kafka si opět cestu prodloužil o třítýdenní pobyt v sanatoriu Jungborn v Harzu.
V mladších letech Kafka snil o osvobozujícím úniku z pražských poměrů do dalekého světa. Na konci života si už jen pohrával s nereálnou představou o odchodu do země zaslíbené, do Palestiny. Přestupní stanicí na této cestě měl být Berlín, v němž spatřoval i „lék proti Praze“. Berlín mu však dvakrát připravil krutou deziluzi: poprvé když opakovaně ztroskotal pokus o manželství s Berlíňankou Felice Bauerovou, podruhé když v Berlíně nedlouho před smrtí prožil měsíce hmotného nedostatku a kulminující nemoci.

Erlebach – 1911

© Archiv Klaus Wagenbach, Berlín
Sanatorium p. Fellenbergra v Erlenbachu u Curychu bylo ústavem přírodní léčby. Pacienti tam bydleli v dřevěných vzdušných chatkách a v centrální budově měli k dispozici čítárnu a přepychovou jídelnu. V zahradě před budovou se ráno za doprovodu křídlovky cvičilo. Gymnastika byla vedle vodoléčby a pobytu na zdravém vzduchu hlavní náplní léčby. Kafka zaznamenal hlavně postřehy o lidech, s nimiž se v sanatoriu setkával. Dovídáme se například, že ho jedna švýcarská dáma považovala za studenta.

Jungborn – 1912

Pobyt v sanatoriu Rudolfa Justa v Jungbornu na úpatí Harzu, „vzorném ústavu pro ryzí život v přírodě“, vylíčil Kafka v denících i v korespondenci podrobněji a barvitěji než pobyty v dřívějších sanatoriích. Ústav, založený Adolfem Justem a v té době vedený jeho synem Rudolfem, se skládal ze správních a obytných budov, ze společenských místností a jídelen, ale jeho centrem byl „vzdušný park“, jehož pánská a dámská část byla oddělena plotem. V obou částech stály prosté dřevěné chatky a na volných prostranstvích se v duchu filozofie návratu k přírodě v rouše Adamově bavili a rekreovali pacienti. Léčebná metoda spočívala v pohybu obnažených těl na zdravém vzduchu, ve vodoléčbě (vodu donášeli sluhové), v jílových zábalech a ve vegetariánské stravě. Kafka tam byl velice šťastný, nacházel znovu kontakt s lidským společenstvím. V deníku sděluje pozorování a kuriózní zážitky. Zachycuje denní program od ranního mytí a gymnastického cvičení podle Dána Müllera, míčové hry, společný zpěv, večerní přednášky, tělesnou práci (obracení a nakládání sena), noční reje naháčů, procházky do okolí, výlety do blízkých míst, zábavy a zvyky jejich obyvatel. Dovídáme se, že stál nahý modelem nebo že v blízkém městečku tančil.

Riva – 1913

V září r. 1913, poté co došlo k první krizi ve vztahu k Felice Bauerové, odjel Franz Kafka s ředitelem pojišťovny dr. Marschnerem do Vídně na kongres o záchranářství a úrazové prevenci. Přitom navštívil ve Vídni právě probíhající sionistický kongres. Jak bylo v předchozích letech jeho zvykem, i tentokrát si cestu do ciziny prodloužil o týdenní cestování po severní Itálii, na jehož konci byl třítýdenní pobyt v Rivě, kde už před čtyřmi lety deset dní pobýval s bratry Brodovými. Ubytoval se v sanatoriu Dr. Hartunga. Tentokrát ve svých dopisech věnoval svému okolí malou pozornost, neboť byl obklopen mezinárodní společností. Svým přátelům se svěřoval s chmurnými myšlenkami, provázejícími krizi jeho vztahu k Felice. Nicméně v Rivě prožil Kafka důvěrné sblížení se „Švýcarkou“ G.W., jejíž záhadná totožnost byla nedávno odhalena. Měla to být Gerti Wasnerová, dívka ze severního Německa, z Gleschendorfu, města ležícího mezi Lübeckem a Travemünde, ale vzápětí byla domněnka opět zpochybněna.