Gymnázium
V letech 1893–1901 studoval Franz Kafka na Staroměstském státním gymnasiu, kde byla němčina jazykem výuky. Škola sídlila v zadním traktu paláce Goltz-Kinských na Staroměstském náměstí. O dvacet let později (1912–1918) měl Kafkův otec v přední budově paláce obchod, vlastně již velkoobchod. Výuka na gymnáziích byla v době monarchie vedena v přísně humanistickém duchu, spíše než na praktický život připravovala studenty na vysokoškolské studium především humanitních oborů.
Od prvního (prima) až do osmého (oktáva) ročníku se žáci učili latině (v nižších třídách 8 hodin týdně), od třetího (tercie) řečtině. Moderním jazykům se na gymnáziu nevyučovalo; na ty, konkrétně na francouzštinu, angličtinu, španělštinu a italštinu, pamatovala výuka na nedaleké německé obchodní akademii. Vyučovacímu jazyku němčině byly věnovány v nižších třídách 4, ve vyšších pouze 3 hodiny týdně. Ve filologických oborech se silně memorovalo. Češtině se učilo na nižším gymnáziu a byla „relativně nepovinná“: museli se jí učit studenti, kteří ji dostatečně neovládali z domova. Staroměstské gymnázium platilo mezi pražskými gymnázii za jedno z nejpřísnějších.
V prvních třech třídách studoval Franz Kafka s vyznamenáním, později byly jeho studijní výsledky slabší: ve vztahu k výuce zlhostejněl, jeho zájmy i jeho vnitřní svět se s náplní a duchem výuky rozcházely. Největší potíže mu dělala matematika, nejlepší výsledky vykazoval v zeměpise, bez potíží vycházel s filologickými obory. Bez zájmu se účastnil hodin náboženství (zpravidla 3/4 žáků byli židé, 1/4 katolíci), v nichž se učilo biblickému dějepisu a dějinám židovského národa a četly se úryvky ze Starého zákona a z talmudu. Na čas ho – pod vlivem sugestivního, pozitivisticky a ateisticky zaměřeného učitele Adolfa Gottwalda – zaujaly přírodovědné obory, zejména Darwinova evoluční teorie. V oblibě měl také svého třídního Emila Gschwinda, kněze řádu piaristů, který ho učil latině, řečtině a filozofické propedeutice, jež rovněž vzbudila Kafkův zájem. Se spolužákem a primusem třídy Hugo Bergmannem, který ho držel nad vodou v matematice, Kafka polemizoval o deistickém důkazu Boží existence.
Ve výsledcích, jichž Kafka na gymnáziu dosahoval v němčině, bychom marně hledali stopy vedoucí k budoucímu slavnému spisovateli. Od primy až do oktávy se na vysvědčeních střídá druhý a třetí stupeň hodnocení („chvalitebný“ a „uspokojivý“) a trojka je také na maturitním vysvědčení. Z předepsaných témat pro řečnická (mluvní) cvičení si v septimě vybral téma „Heliand a Messias“, srovnání starosaského eposu s eposem Friedricha Gottlieba Klopstocka, spisovatele, o němž se říkalo: „Všichni ho chválí, a nikdo ho nečte.“ Z Kafkovy volby lze stěží usuzovat na osobní zaujetí pro toto téma. Osobnější pojetí nepochybně umožňovalo téma „Jak máme chápat Goethova Tassa?“, zvolené v oktávě.
Nedostatek sebedůvěry, neoprávněný strach ze školy a s tím spojené odcizování se výuce dosáhly na gymnáziu ještě vyššího stupně. Od školy nečekal žádný přínos do života. V Dopise otci spatřuje Kafka s nadsázkou příčiny tohoto stavu v otcově drtivé, deptající autoritě.