EXPOZICE

V první fázi vstupu do Kafkova světa se setkáváme s tím, jak Praha tvaruje umělcův život, jakou stopu v něm zanechává a jak na něj působí celou svou proměňující silou. Deníky a objemná korespondence se členy rodiny, přáteli, snoubenkami a nakladateli jsou dokladem tohoto vlivu. Je pro nás výzvou pokusit se zachytit hlavní konflikty v životě Franze Kafky a nechat se vést pohledem spisovatele samého.

Způsob, jakým Kafka zobrazuje své město, představuje jeden z nejzáhadnějších postupů moderní literatury. Ve svých románech a povídkách, až na několik výjimek, nepojmenovává místa, která popisuje. Často se objevuje snaha doložit, že se kafkovské fikce odehrávají v Praze. Obvykle se předpokládá, že bezejmennou katedrálou, jež se objevuje v Procesu, je chrám sv. Víta; že cesta Josefa K. v poslední kapitole tohoto románu vede ze Starého Města přes Karlův most na nejvzdálenější okraj Malé Strany. Také se říká, že v Ortelu se z Bendemannova okna dá spatřit nábřeží, Vltava a její břeh tak, jak je to vidět z Mikulášské ulice (dnešní Pařížská ul.), kde v roce 1912 žila Kafkova rodina. Existují snahy dokázat, že topografie Prahy je přítomna vždy, jenomže není pojmenována. Avšak to není podstatné. Fantaskní kafkovská architektura sleduje jiné cíle. Kafka ve svých fikcích postupuje složitějším způsobem: proměňuje Prahu v imaginární topografii. Město ustupuje do pozadí, přestává být rozpoznatelné podle svých budov, mostů a památek. Podstatná už není určitá kancelář, škola, gymnázium, univerzita, kostel, vězení nebo zámek, ale to, co tyto stavby znamenají, coby metafory nebo alegorická místa.