FRANZ KAFKA

3. července 1883 se narodil Franz Kafka v Praze na Starém Městě jako nejstarší syn židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky (1852–1931) a Julie, rozené Löwyové (1856–1934).

Navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici.

Studoval na Německém státním gymnáziu, které se nacházelo v zadním traktu paláce Golz-Kinských na Staroměstském náměstí. Mezi jeho spolužáky a přátele patřili např. budoucí historik umění Oscar Pollak, básník a novinář Rudolf Illový, filozof Hugo Bergmann nebo Ewald Felix Příbram.

Studoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Navštěvoval také přednášky germanistiky a dějin umění.

Se poprvé setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity, v Čtenářském a řečnickém klubu německých studentů. Přátelství Maxe Broda a Franze Kafky trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924.

Se stal členem „pražského kruhu“ – neoficiálního spolku pražských německy píšících literátů. Max Brod zde Franze Kafku seznámil s filosofem a sionistou Felixem Weltschem a spisovatelem Oskarem Baumem.

Napsal první povídku Popis jednoho zápasu (Beschreibung eines Kampfes), která však byla vydána až posmrtně.

První Kafkovy cesty za odpočinkem a zotavením do klimatických lázní Cukmantl.

Promoval a stal se doktorem práv.

Absolvuje roční povinnou praxi u soudu v Praze

Na přímluvu svého strýce z matčiny strany Alfreda Löwyho začal pracovat u pojišťovny Assicurazioni Generali na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice.

Pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně pro Království české v ulici Na Poříčí 7/1075, nejprve jako koncipient. V době předčasného penzionování ze zdravotních důvodů v roce 1922 zastával již pozici tajemníka.

Publikoval své první texty v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia vyšlo osm fragmentů jeho prvních próz. Literaturu psal německy, ale hovořil také česky a francouzsky. Hebrejsky se učil až v pozdějších letech.

Cestoval s Maxem Brodem po Evropě (severní Itálie, Paříž, Výmar), v této době začal psát texty Deníků. Turistické pobyty do ciziny si prodlužoval o pobyty v sanatoriích přírodní léčby v Erlenbachu (1911), Jungbornu (1912) a Rivě (1913).

Navštěvoval představení židovského divadelního spolku ze Lvova, který v Praze toho roku hostoval. Významné bylo pro Kafku i přátelství s vedoucím souboru hercem Jicchakem Löwym. Pod vlivem tohoto setkaní se formoval Kafkův vztah k židovství a k židovské literatuře.

Se aktivně věnoval psaní prvního románu Nezvěstný (Der Verschollene) a dalších povídek Ortel (Das Urteil), Proměna (Die Verwandlung) a Velký hluk (Grosser Lärm). V prosinci vyšel soubor 18 kratších próz pod názvem Rozjímání (Betrachtung).

V srpnu se seznámil s Felice Bauerovou, se kterou udržoval vztah a korespondenci do roku 1917 (přes 500 dopisů a pohlednic). V průběhu tohoto několikaletého vztahu se s Felice dvakrát zasnoubil, ale záhy své zasnoubení dvakrát zrušil. V roce 1914 se seznámil s přítelkyní své snoubenky Grete Blochovou.

Se poprvé odstěhoval od rodičů a pronajal si vlastní bydlení v Bílkově ulici, kde pracoval na románech Proces (Der Prozess) a Nezvěstný (též zvaný Amerika, Der Verschollene, včetně první kapitoly této knihy později publikované pod názvem Topič – Der Heizer) a rovněž na povídce V kárném táboře (In der Strafkolonie).

Vyšlo první vydání povídky Proměna (Die Verwandlung) v lipském nakladatelství Kurta Wolffa, jehož kmenovým ilustrátorem byl Ottomar Starke (1886–1962).

V pronajatém pokoji ve Zlaté uličce č. p. 22 na Pražském hradě napsal povídky, které vyšly pod názvem Venkovský lékař (Ein Landarzt). O rok později publikoval povídku Zpráva pro jistou Akademii (Ein Bericht für eine Akademie).

V březnu si pronajal byt v Schönbornském paláci na Malé Straně (dnes velvyslanectví USA), kde vznikla povídka Při stavbě čínské zdi (Beim Bau der chinesischen Mauer), inspirovaná pražskou pamětihodností z dob Karla IV. – Hladovou zdí.

V srpnu se u Kafky poprvé objevily příznaky plicní tuberkulózy. Nemoc se stala jedním z hlavních důvodů ke zrušení druhých zásnub s Felice Bauerovou a k definitivnímu ukončení jejich vztahu. Odjel na zdravotní dovolenou ke své sestře Ottilii do Siřemi v severozápadních Čechách, která zde hospodařila na statku se svým manželem Josefem Davidem.

Pobyty v sanatoriích přerušované jen krátkými obdobími práce v úrazové pojišťovně (1918 ve Stüdlově penzionu v Želízech u Mělníka, 1920 v Meranu, 1921 v Matliarech ve Vysokých Tatrách, 1922 ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších a v Plané nad Lužnicí).

Udržoval vztah s Julií Wohryzkovou, kterou poznal v Želízech (severně od Prahy). Zasnoubení s Julií kvůli otcovu nesouhlasu s tímto vztahem zrušil a vztah s Julií brzy ukončil. Mezi literární skvosty z této doby patří slavný Dopis otci (Brief an der Vater), který však Kafka svému otci nikdy nepředal.

Vztah s novinářkou Milenou Jesenskou, první překladatelkou jeho prózy do češtiny, která v jeho životě sehrála důležitou roli.

Pracoval na románu Zámek (Das Schloss), který však vyšel posmrtně až v roce 1927, a na povídce Umělec v hladovění (Der Hungerkünstler), ta také vyšla až posmrtně v létě 1924.

Dosáhl povýšení na pozici vrchního tajemníka Dělnické úrazové pojišťovny. Ze zdravotních důvodů krátce nato požádal o předčasné penzionování.

Se v Müritzu seznámil s Dorou Diamantovou, chasidskou dívkou z Haliče, mladou sionistkou z ortodoxní židovské rodiny, která v Kafkovi oživila přání usadit se v Palestině. Kafka se s Dorou odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a soustředil se na psaní. Dora mu vytvářela tvůrčí zázemí. Kafka se učil pilně hebrejsky a z jeho deníků plyne, že snil o životě v zemi izraelské. V tomto roce napsal povídku Doupě (Der Bau).

U Kafky došlo ke zhoršení zdraví, Max Brod a strýc Siegfried Löwy ho v březnu převezli z Berlína k rodičům do Prahy na Staroměstské náměstí. Zde pracoval na povídce Zpěvačka Josefína aneb Myší národ (Josefine. Die Sängerin oder Das Volk der Mäuse). V dubnu odjel s Dorou Diamantovou a lékařem Robertem Klopstockem do sanatoria v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku.

3. června 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu. 11. června 1924 byl pohřben v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově v pražských Strašnicích. Náhrobek vytvořil architekt Leopold Ehrmann.