Oba Kafkovi rodiče pocházeli z českého venkova. Byli pozdními účastníky mohutné migrace venkovských Židů do hlavního města, od něhož si po zrušení drastických omezení všeho druhu slibovali větší bezpečí a nadějnější existenci. Kafkové, pocházející z jižních Čech, byli až na výjimky rod vynikající vitalitou, fyzickou zdatností, podnikavostí a touhou po společenském vzestupu.
Löwyové, pocházející z východní části středních Čech, se opět až na výjimky vyznačovali umírněností, rozvahou, citlivostí a přemýšlivostí. Všechny tyto vlastnosti se u příslušníků oboustranně početného rodu v průběhu let uplatnily. Nacházíme tu zdatné podnikavce i nepraktické introverty, učence i dobrodruhy, světoběžníky i podivínské samotáře. Franz Kafka v sobě více cítil mateřské dědictví Löwyů. Na rozdíl od svého otce, který velice usiloval o soudržnost rodu, byl ve vztahu k širší rodině vybíravý. K některým příbuzným, zvláště z matčiny strany (strýcové Siegfried a Alfred), měl vřelý vztah, o jiných nenacházíme v jeho autobiografických textech ani zmínku.
Otec
Hermann Kafka pocházel z Oseka u Písku, byl synem rituálního řezníka (šocheta) Jakoba Kafky a Franzisky Kafkové, roz. Platowské, čtvrtým ze šesti sourozenců, čtyř synů a dvou dcer, v pořadí Filip, Anna, Heinrich, Hermann, Julie, Ludwig.
Hermann Kafka se z chudého podomního obchodníka z jihočeské vsi po příchodu do Prahy začátkem 80. let 19. století trvale společensky pozvedal: oženil se s dcerou ze zámožné rodiny obchodníků s textilem a pivovarníků Julií, roz. Löwyovou, založil v centru Prahy obchod s galanterním zbožím, jejž neustále rozšiřoval, a nakonec vlastnil velkoobchod v Kinského paláci na Staroměstském náměstí a na konci života se stal majitelem činžovního domu v Bílkově ulici na Starém Městě.
Hermann Kafka byl v tradici svého rodu fyzicky zdatný, houževnatý, podnikavý a ctižádostivý muž silné vůle usilující po celý život o společenský vzestup a úspěch, přitom panovačný a prchlivý, tvrdou rukou ovládající jak svou rodinu, tak okolí podléhající jeho vlivu.
Mezi otcem a synem bylo v důsledku jejich rozdílných povah a představ o životě, rodině, manželství, zaměstnání a vztahu k lidem po celý život napětí. Šlo o vztah velmi komplikovaný, v němž působily ze synovy strany jednak láska a obdiv, jednak odpor hraničící ve chvílích krizí až s nenávistí. Hlavní roli však, zdá se, hrálo nepochopení z otcovy strany. Otec byl pro Franze Kafku suverénním vládcem nad rodinou a nad osudy lidí v ní a kolem ní. Konflikty s otcem provázely všechny klíčové momenty Franzova života: výchovu, volbu zaměstnání, poměr k příbuzenstvu, vztahy k ženám. Při svém ambivalentním vztahu k otci měl pro něj Kafka větší pochopení, než tomu bylo naopak. Proto se do značné míry smiřoval s jeho výstupy, výčitkami, nesouhlasem a zákazy, i když je nesl těžce, a trápily jej otcovy starosti s obchodem a nemocemi.
Matka
Julie Kafková pocházela ze zámožné rodiny obchodníků s textilem a pivovarníků ze středočeských Poděbrad. Byla druhorozeným dítětem z prvního manželství Jakoba Löwyho a Esther, roz. Poriasové. Měla tři vlastní bratry, Alfreda, Richarda a Josepha, a dva bratry nevlastní, Rudolfa a Siegfrieda, z otcova druhého manželství s Julií, roz. Hellerovou.
Hermann Kafka, pobývající po svém příchodu do Prahy v domě svého příbuzného v Platnéřské ulici, na hranici zchátralého bývalého židovského ghetta, si v září r. 1882 odváděl nevěstu z honosného domu na nároží Staroměstského náměstí, v němž měl předtím Bedřich Smetana hudební ústav. Svatbu slavili v hotelu Goldhammer na protější straně Staroměstského náměstí, kde krátký čas měli i svůj první krámek. Rodina Julie Kafkové-Löwyové, byť sociálně jinak situovaná, patřila též k vrstvě českých Židů asimilovaných k němectví, kteří po zrušení zákazů a omezení postihujících židovské obyvatelstvo v českých zemích odcházeli z venkova do velkých měst, kde se cítili bezpečněji.
Matka Franze Kafky žila jako „milující otrokyně“ celý život v manželově stínu, byla po celé dny jeho pravou rukou v obchodě a o večerech nepostradatelnou společnicí při hře v karty.
V konfliktních situacích mezi otcem a dětmi, zejména Franzem a Ottlou, se ze všech sil snažila tlumit dopad otcových výbuchů. Nakonec však milující matka zpravidla podléhala neoblomné vůli hlavy rodiny. Franz vděčně přijímal její mateřskou starostlivost a láskyplnou péči, chápal obtížnost jejího postavení.