1891–1944
Kafkova druhá snoubenka. Seznámil se s ní za jejího šestitýdenního pobytu v Stüdlově penzionu v Želízech počátkem r. 1919. Její otec, venkovský Žid a živnostník, se do Prahy přistěhoval tři roky před Juliiným narozením. Rodina bydlela od Juliiných šesti let na Královských Vinohradech, kde byl otec sluhou a správcem (šámesem) tamější synagogy. Julie vychodila obchodní školu a dotáhla to na prokuristku. S Kafkou, starším o osm let, se poznala ve svých 28 letech. Byla už předtím zasnoubena, ale snoubenec jí padl ve válce. Kafka ji charakterizoval jako veselé a bezstarostné děvče, s nímž prožil chvíle pohoršlivého smíchu. Jinak nebyl jeho posudek příliš lichotivý. Víme, že měla ráda zábavu, kino, divadlo, operetu a že měla šťavnatý slovník plný výrazů z jidiš. Nebyl jí cizí sionismus, její mladší sestra Käthe (měla mladší a starší sestru a bratra) byla činná v sionistickém spolku Blau Weiss.
S Kafkou se Julie sblížila až po odchodu z penzionu v Praze. Kafka začal brzy naléhat, aby si ho vzala. Jeho záměr narazil na odpor otce Hermanna Kafky, který nerovný sňatek odmítal ze společenských důvodů. V kritické chvíli, kdy už měli ve Vršovicích zajištěn byt a určeno datum svatby, Kafka před koncem r. 1919 své rozhodnutí zrušil. Poslal tehdy Juliině provdané sestře Käthe Nettelové „advokátský“ dopis, napsaný na stejném místě (v Želízech) a ve stejné době jako Dopis otci. Popisuje v něm průběh známosti s Julií i to, co ho vede ke zrušení zasnoubení. Jako jednu z možností řešení uvádí pokračování ve známosti bez manželství. A tak Juliino trápení s Kafkou pokračovalo i v r. 1920. K jeho ukončení pak přispěl nový Kafkův vztah s Milenou Jesenskou.
Julie Wohryzková se r. 1921 provdala za ředitele jedné pražské bankovní filiálky Josefa Wernera. Jak zjistil kafkovský badatel A. Northey, její život pak plynul jinak, než jak to líčila dosavadní literatura. Dožila se II. světové války, r. 1943 byla nacisty internována a potom deportována do Osvětimi, kde na podzim r. 1944 zahynula.