Poslední žena v Kafkově životě, polská Židovka rodem z polských Pabianic, o dvacet let mladší než Kafka. Přistěhovala se do Německa, aby unikla neutěšeným rodinným poměrům. Údaje o jejím narození se liší. Když se s ní Kafka v červenci r. 1923 v přímořských lázních Müritz u Baltského moře poprvé setkal, bylo jí 19 let. Pracovala tam v kuchyni prázdninové kolonie berlínského Židovského domova, v níž berlínští „pomocníci“ opatrovali židovské děti z východu. Kafku tato činnost, k níž před lety nabádal svou první snoubenku Felice Bauerovou, velice zajímala. S Dorou se rychle seznámil a dohodli se, že spolu budou žít v Berlíně.
Berlín byl pro Kafku vytouženým městem a „přestupní stanicí“ do Palestiny, kam ve svých představách a snech směřoval. S Dorou prožil v Berlíně na přelomu let 1923 a 1924 půlrok strašlivé inflace a hmotné bídy. Třikrát museli měnit bydliště. Jejich životní možnosti byly omezeny na minimum. V nejhorších chvílích svítili petrolejkou, protože neměli na zaplacení elektřiny, a jídlo, které dostávali hlavně od rodičů z Prahy, si ohřívali na nedopalcích svíček. Počátkem r. 1924 se Kafkův zdravotní stav prudce zhoršil a při návštěvě strýce, lékaře Siegfrieda Löwyho, se Kafka nechal přesvědčit o nutnosti ústavní léčby. V půli března odjel v doprovodu Maxe Broda na krátký čas do Prahy. Dora zůstala po ten čas v Berlíně. Odjela pak za Kafkou do Rakouska, kde o něj spolu s Robertem Klopstockem tři měsíce pečovala až do jeho skonu. Kafka nejprve pobýval v sanatoriu Wienerwald u Ortmanu, jihozápadně od Vídně, pak na laryngologické klinice profesora Hajka ve Vídni a nakonec v sanatoriu Dr. Hoffmanna v Kierlingu u Klosterneuburgu. Ještě v situaci blížící se smrti požádal Dořina otce v Polsku, zda by si směl Doru vzít. Otec však na radu místního rabína jeho žádost odmítl. Dora byla Kafkovi do poslední chvíle oporou. Obstarávala mu vše potřebné, byla stále v jeho blízkosti, korespondovala svou nedokonalou němčinou s rodinou, většinou formou přípisů ke Kafkovým dopisům. Její přípis čteme i na posledním dopise krátce před smrtí, kdy Kafkovi došly uprostřed věty síly.
Kafkovu památku střežila Dora po celých dalších 30 let svého života. Žila v nuzných poměrech v Londýně (Whitechapel). Věnovala se šíření a udržování chasidské kultury a jazyka jidiš. Organizovala besedy, přednášky, divadelní představení a recitační večery, při nichž sama hrála, recitovala a zpívala. Veřejně bohužel až na jednu výjimku o Kafkovi nepromluvila ani nic nepublikovala, zanechala však množství písemných záznamů.
Berlín byl pro Kafku vytouženým městem a „přestupní stanicí“ do Palestiny, kam ve svých představách a snech směřoval. S Dorou prožil v Berlíně na přelomu let 1923 a 1924 půlrok strašlivé inflace a hmotné bídy. Třikrát museli měnit bydliště. Jejich životní možnosti byly omezeny na minimum. V nejhorších chvílích svítili petrolejkou, protože neměli na zaplacení elektřiny, a jídlo, které dostávali hlavně od rodičů z Prahy, si ohřívali na nedopalcích svíček. Počátkem r. 1924 se Kafkův zdravotní stav prudce zhoršil a při návštěvě strýce, lékaře Siegfrieda Löwyho, se Kafka nechal přesvědčit o nutnosti ústavní léčby. V půli března odjel v doprovodu Maxe Broda na krátký čas do Prahy. Dora zůstala po ten čas v Berlíně. Odjela pak za Kafkou do Rakouska, kde o něj spolu s Robertem Klopstockem tři měsíce pečovala až do jeho skonu. Kafka nejprve pobýval v sanatoriu Wienerwald u Ortmanu, jihozápadně od Vídně, pak na laryngologické klinice profesora Hajka ve Vídni a nakonec v sanatoriu Dr. Hoffmanna v Kierlingu u Klosterneuburgu. Ještě v situaci blížící se smrti požádal Dořina otce v Polsku, zda by si směl Doru vzít. Otec však na radu místního rabína jeho žádost odmítl. Dora byla Kafkovi do poslední chvíle oporou. Obstarávala mu vše potřebné, byla stále v jeho blízkosti, korespondovala svou nedokonalou němčinou s rodinou, většinou formou přípisů ke Kafkovým dopisům. Její přípis čteme i na posledním dopise krátce před smrtí, kdy Kafkovi došly uprostřed věty síly.