Kafka si v korespondenci a denících často stěžuje na práci v úřadě. Nejprve pracoval krátký čas v pojišťovně Assicurazioni Generali, potom celých 14 let v Dělnické úrazové pojišťovně. Bylo by však nesprávné považovat jej za trpícího úředníka, jehož práce v úřadě deprimuje, nebaví, nebo dokonce znechucuje. Naopak byl úředníkem vzorným, přesným, výkonným a úspěšně stoupal po karierním žebříčku. Jeho výhrady k úřednickému zaměstnání byly jiné, hlubší.
Ve „dvojím životě“ mezi úřadem a psaním, který byl nucen vést, představoval úřad těžko odstranitelnou překážku pro jeho vlastní životní úkol, jímž pro něj bylo psaní. Tento rozpor byl o to naléhavější, že úřadování rakouského byrokratického stylu pociťoval jako svou stabilní životní formu, kdežto psaní pro něho nikdy nepřestalo být trvalým zdrojem existenční nejistoty.