Básník, prozaik, dramatik a esejista, hlava skupiny literátů narozených kolem r. 1890, o několik let mladších než vrstevníci Kafkovi a Brodovi. Do Kafkova života vstoupil někdy r. 1908 jako mladičký, až k závisti obdivovaný básník, jehož hvězda prudce stoupala a zastínila vše kolem sebe. Syn z bohaté rodiny ze společnosti „Městského parku“, která žila v prostoru mezi Václavským náměstím, Příkopy a ulicí Na poříčí, se po prabídných středoškolských studiích rázem proslavil jako básník i jako hlava kroužku, který se od r. 1911 scházel k diskuzím, předčítání a zábavě v kavárně Arco na rohu Hybernské a Dlážděné ulice. Patřili do něj mj. publicista Willy Haas, básníci Hans a Franz Janowitzové, překladatel a spisovatel Otto Pick, dále Ernst Pollak – „literát bez díla“, všemi uznávaný „znalec“ a pozdější první manžel Mileny Jesenské, po Werflově odchodu do Německa hlava této společnosti, herec Ernst Deutsch, překladatel Rudolf Fuchs; a mezi ty všechny nepravidelně přicházeli rovněž Max Brod a Franz Kafka. Z Čechů do kroužku docházeli spisovatelé František Langer a publicista a překladatel Alfred Fuchs, který této kavárně, přezvané na Orkus, a její společnosti věnoval jednu kapitolu ve svém českém románu Rotačka a oltář. Kafka se v letech 1912–1913 s obdivem spojeným se závistí účastnil Werflových recitací (ten recitoval své básně zpaměti) a obdivně ho nazval „netvorem“. Sám dokonce ve Werflově bytě předčítal z rukopisů svého románu Nezvěstný. Později Werfla bránil proti Mileniným výtkám. Werfel, který se v počátečních letech skepticky vyjádřil, že Kafkovo dílo nebude už za Děčínem nikoho zajímat, se později zasazoval o vydání Kafkových děl v nakladatelství Kurta Wolffa a hodnotil jej vysoko. Navštívil Kafku na smrtelném loži v Kierlingu a darem mu přinesl svůj právě vycházející román o Verdim se svým věnováním. Byla to poslední kniha, kterou Kafka držel v rukou.
