V prvních letech zotavování, kdy jeho nejbližší přátelé nebyli dosud ženatí, podnikl Franz Kafka s Maxem Brodem či sám několik turistických cest do ciziny. Máme o nich dostatečně podrobné zprávy v cestovních denících, které si oba paralelně vedli. Výsledkem této zábavné soutěže jsou souběžně popsané zážitky a trasy cest.
První, 10denní cesta směřovala v září r. 1909 do Rivy u Gardského jezera v severní Itálii a vznikla z ní dvojí reportáž o leteckém dnu v nedaleké Brescii, která oběma přátelům téhož roku vyšla tiskem.
Druhá cesta vedla v říjnu r. 1910 do Paříže. Příliš se nevydařila, Kafka během ní onemocněl furunkulózou a musel se předčasně po týdnu vrátit do Prahy. Brod ji zaznamenal obsáhleji v heslovitých poznámkách a popsal ve třech tiskem vydaných fejetonech, Kafka jen v několika bodech na deskách sešitu, v němž si vedl deník. Zkrácený pobyt v Paříži si Kafka koncem roku 1910 vynahradil návštěvou Berlína.
Třetí, 18denní cesta vedla Kafku a Broda koncem srpna a začátkem září 1911 po trase Lugano – Milán – Paříž a Kafka si ji prodloužil o léčebný pobyt v Erlenbachu u Curychu. Také z této cesty vytěžili oba přátelé literární kořist v podobě paralelních deníkových záznamů, Brod jako obvykle bohatší. Kafka psal stručněji a s časovým odstupem. Při této cestě pojali Kafka s Brodem plán, že společně napíšou cestovní román dvou přátel. Plán se neuskutečnil, vznikla však první kapitola, nazvaná „Richard a Samuel – malá cesta středoevropskými kraji“, která vyšla r. 1912 tiskem.
Čtvrtou, týdenní společnou cestu podnikli Kafka s Brodem koncem června a počátkem července r. 1912 do Výmaru. Opět vznikl paralelní cestovní deník. Kafka si opět cestu prodloužil o třítýdenní pobyt v sanatoriu Jungborn v Harzu.
V mladších letech Kafka snil o osvobozujícím úniku z pražských poměrů do dalekého světa. Na konci života si už jen pohrával s nereálnou představou o odchodu do země zaslíbené, do Palestiny. Přestupní stanicí na této cestě měl být Berlín, v němž zároveň spatřoval „lék proti Praze“. Berlín mu však dvakrát připravil krutou deziluzi: poprvé v důsledku opakovaného ztroskotání pokusu o manželství s Berlíňankou Felice Bauerovou, podruhé nedlouho před smrtí, když tu prožil měsíce hmotného nedostatku a jeho nemoc kulminovala.
Jungborn – 1912
Pobyt v sanatoriu Rudolfa Justa v Jungbornu na úpatí Harzu, „vzorném ústavu pro ryzí život v přírodě“, vylíčil Kafka v denících i v korespondenci podrobněji a barvitěji než pobyty v dřívějších sanatoriích. Ústav, založený Adolfem Justem a v té době vedený jeho synem Rudolfem, se skládal ze správních a obytných budov, společenských místností a jídelen, ale jeho centrem byl „vzdušný park“, jehož pánská a dámská část byla oddělena plotem. V obou částech stály prosté dřevěné chatky a na volných prostranstvích se v duchu filozofie návratu k přírodě v rouše Adamově bavili a rekreovali pacienti. Léčebná metoda spočívala v pohybu obnažených těl na zdravém vzduchu, ve vodoléčbě (vodu donášeli sluhové), v jílových zábalech a ve vegetariánské stravě. Kafka tam byl velice šťastný, nacházel znovu kontakt s lidským společenstvím. V jeho deníku lze najít pozorování i kuriózní zážitky. Zachycuje denní program od ranního mytí a gymnastického cvičení podle Dána Müllera přes míčové hry, společný zpěv a tělesnou práci (obracení a nakládání sena) až po večerní přednášky a noční reje naháčů, ale také procházky po okolí, výlety do blízkých míst i zábavy a obyčeje jejich obyvatel. Dovídáme se například, že stál nahý modelem nebo že v blízkém městečku tančil.
Riva – 1913
V září r. 1913, poté co došlo k první krizi ve vztahu k Felice Bauerové, odjel Franz Kafka s ředitelem pojišťovny Dr. Marschnerem do Vídně na kongres o záchranářství a úrazové prevenci. Přitom navštívil ve Vídni právě probíhající sionistický kongres. Jak bylo v předchozích letech jeho zvykem, i tentokrát si cestu do ciziny prodloužil o týdenní cestování po severní Itálii, na jehož konci byl třítýdenní pobyt v Rivě, kde už před čtyřmi lety deset dní pobýval s bratry Brodovými. Ubytoval se v sanatoriu Dr. Hartunga. Tentokrát ve svých dopisech věnoval svému okolí malou pozornost, neboť byl obklopen mezinárodní společností. Svým přátelům se svěřoval s chmurnými myšlenkami, provázejícími krizi jeho vztahu k Felice. Nicméně v Rivě prožil Kafka důvěrné sblížení se „Švýcarkou“ G. W., jejíž záhadná totožnost byla nedávno odhalena. Měla to být Gerti Wasnerová, dívka ze severoněmeckého Gleschendorfu, města ležícího mezi Lübeckem a Travemünde, ale vzápětí byla tato domněnka zpochybněna.
