Siřem – 1917
Prvních sedm měsíců nemoci trávil Franz Kafka s přestávkami v Siřemi u Podbořan v západních Čechách u své sestry Ottly, která tam nějaký čas hospodařila na statku rodiny svého švagra Karla Hermanna. Kafkovy žádosti o penzionování řešila pojišťovna opakovaným prodlužováním zdravotní dovolené. Kafka překvapivě dobře snášel zimu v Siřemi, tvrdé životní podmínky v chladu a nepohodlí selského stavení. Při 8 °C pod nulou spal s otevřeným oknem, a než se začal mýt, musel ze džberu a z umyvadla odstranit ledový škraloup. Přitom neměl ani rýmu. Štípal dříví, na jaře pracoval na poli. Sžil se s místními sedláky a přivykl venkovskému způsobu života. Jeho nemoc se však v podstatě nelepšila. Začal vleklý a úporný zápas, krátké chvíle pohody a naděje se střídaly s obdobími pochyb a zoufalství.
Po návratu ze Siřemi koncem dubna r. 1918 Kafka nastoupil do zaměstnání. V září téhož roku se zotavoval v Turnově, kde pracoval v zahradnictví, ale už v říjnu onemocněl španělskou chřipkou, řádící tehdy po celé Evropě. Za měsíc nastoupil do zaměstnání, ale už po čtyřech dnech onemocněl znovu. Nastala doba pobytu v sanatoriích, přerušovaná jen krátkými obdobími práce v zaměstnání. Kafka musel překonat svou nechuť a nedůvěru k oficiální medicíně, k jejím lékům a k léčbě v sanatoriích, kterou v sobě před lety vypěstoval.
Želízy – 1918
Třikrát během jednoho roku (1918–1919) pobýval Franz Kafka ve Stüdlově penzionu v Želízech u Mělníka. Nebyl tam tak spokojen jako u sestry v Siřemi, ale jeho zdravotní stav se nehoršil. Kromě slabého kašle neměl zdravotní potíže. I v prosinci ležel na verandě, četl (vesměs českou nebo francouzskou literaturu) nebo se učil hebrejsky. V Želízech poznal svou druhou snoubenku Julii Wohryzkovou. Při svém třetím pobytu se tam seznámil s Minze Eisnerovou (1901–1972), židovskou dívkou z Teplic, která se tam zotavovala po dlouhotrvající nemoci. S Minze pak dlouho udržoval písemný styk.
Merano – 1920
Po Želízech čekala Franze Kafku v období duben – červen 1920 léčba v zahraničním sanatoriu v severoitalském letovisku Merano. Ředitelství ústavu zdravotní dovolenou povolilo na základě lékařského nálezu na plících, značně pokročilého „plicního infiltrátu“. Kafka ke zdravotní dovolené připojil ještě svou normální dovolenou. Po dvou dnech opustil nákladnější hotel a ubytoval se v útulnějším penzionu Ottoburg. Měl pokoj s balkonem a výhledem do zahrady, byl obklopen zelení, před očima mu poletovali ptáci a šplhaly veverky. Z Merana zahájil pravidelnou korespondenci s Milenou Pollakovou-Jesenskou, která právě přeložila jeho Topiče a na další drobné prózy se chystala. Kafka si pozorně všímal spolubydlících a přátelům popisoval své dojmy a zážitky.
Matliary – 1921
Po návratu z Merana koncem června r. 1920 nepobyl Franz Kafka v Praze příliš dlouho. Po návštěvě u pražského lékaře, když mu Ottla na podzim v pojišťovně vymohla další dovolenou na zotavenou, se musel rozhodnout, do kterého sanatoria se půjde léčit tentokrát. Nakonec zvolil klimatické lázně Matliary ve Vysokých Tatrách, kde ve vile Tatra strávil osm měsíců od prosince r. 1920 do srpna r. 1921. Ve vysokohorském, 900 metrů nad mořem položeném sanatoriu se lékaři snažili čelit postupující tuberkulóze. Pacient ležel na balkoně nebo v lesním pavilonu a dostával výkrmnou dietu. Kafka se tu sžil s dlouhodobými pacienty a s některými, zejména se studentem medicíny, maďarským Židem Robertem Klopstockem, navázal přátelství, které vytrvalo po celý zbytek jeho života. O jiných podával do Prahy často dosti kuriózní zprávy.
Špindlerův mlýn – 1922
Druhou polovinu r. 1921 a první polovinu r. 1922 strávil Franz Kafka většinou v Praze. Práce v zaměstnání byla často přerušována návštěvami lékaře a zdravotními dovolenými. V únoru se v doprovodu lékaře zotavoval ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších. Cítil se unaven, přesto aspoň minimálně holdoval zimním sportům, avšak spíš jako divák než jako aktér. Prožil tu i „kafkovskou“ historku se svým jménem. V té době začal psát Zámek.
Krize v Plané – 1922
Tři letní měsíce r. 1922 strávil Franz Kafka s úmyslem zotavit se a pokračovat v psaní Zámku v Plané nad Lužnicí. Planá byla tehdy dík domnělým léčebným účinkům vody v Lužnici po Karlových Varech nejvyhledávanějším letoviskem v Čechách. Navštěvovala ji i vysoká pražská společnost, včetně prezidenta republiky. Kafka doufal, že tu najde klid k práci u sestry Ottly, která tu pro svou rodinu pronajala horní patro soukromého domku. Ve skutečnosti se Kafka ocitl přímo v epicentru hluku. Od rána do večera rámusili sousedé, nedaleká pila, překladové nádraží, děti pod okny. Ke klidu nepřispívala ani paní domácí. Výsledkem byly nervové krize, čtvero Kafkových „zhroucení“, které popsal v korespondenci. V Plané padlo v srpnu r. 1922 i rozhodnutí dále nepokračovat v psaní Zámku. Větší část této podivné dovolené trávil Kafka už jako penzista, ke dni 1. července 1922 byl penzionován.
Berlín – 1923
Po návratu z Plané nad Lužnicí se Kafkův zdravotní stav po dobu jednoho roku podobal příměří před rozhodující bitvou. I když Kafka většinu času trávil na lůžku a málo vycházel, byl jeho stav subjektivně snesitelný, ale lékaři jej sledovali s obavami. Kafka si pohrával s představou, že se vše upraví, podaří-li se mu přesídlit do Palestiny a začít tam nový život. Jako přestupní stanice do země otců se mu jevil Berlín, v jeho představě na rozdíl od Prahy město umožňující zdravější a svobodnější život. Jeho představa se brzy měla stát skutkem v mnohem chmurnější podobě.
V červenci r. 1923 odjel Kafka za rodinou své nejstarší sestry Elli, a to do lázní Müritz u Baltského moře. Tam se seznámil s Dorou Diamantovou, pracující jako „pomocnice“ v prázdninové kolonii východožidovských dětí, a přišel tak znovu do styku s chasidským židovstvím. S Dorou se dohodli na společném životě v Berlíně. Po návratu do Prahy a měsíčním pobytu s Ottlou v Želízech se Kafka v září r. 1923 „z posledních sil“ stěhuje do Berlína a zakládá tam s Dorou chudou domácnost – v době revolučních nálad, pouličních nepokojů a obrovské inflace, kdy ceny „šplhaly jako veverky“. Žili z penze, kterou si nechali posílat z Prahy, a dopláceli přitom na nevýhodný kurz při výměně československé měny. Nouze je donutila třikrát měnit bydliště. Neměli dost peněz na frankování dopisů, Kafka popisuje korespondenční lístky do posledního milimetru. Jídlo si ohřívali na nedopalcích svíček, protože nebyl k dostání líh. Měsíc co měsíc musel Kafka Dělnické úrazové pojišťovně podávat zprávu, že žije. Mezi Vánocemi r. 1923 a Novým rokem se Kafkův zdravotní stav prudce zhoršil, koncem února r. 1924 je už kritický. Přijíždí strýc Siegfried Löwy a vynutí si na Kafkovi slib, že se pojede léčit do rakouského sanatoria, kde má strýc známého. Max Brod pak uprostřed března r. 1924 převáží Kafku do Prahy. Dora prozatím zůstává v Berlíně.